Zobrazují se příspěvky se štítkemHISTORIE OBCE. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemHISTORIE OBCE. Zobrazit všechny příspěvky

středa 1. ledna 2014

Kronika - úvod

KRONIKA - OBEC ŽALHOSTICE


Úvod

Kronika vedena od roku 2014 Petrou Mazancovou, předešlé roky budou rekonstruovány zpětně.

Do roku 1999 kronika vedena:

Před tím:

Kronikář:
Petra Mazancová, narozena v roce 1976 v Litoměřicích, kronikářem obce od: 1.1.2014
Od roku 2000 OSVČ.



Obec Žalhostice

Obec Žalhostice se nachází v Ústeckém kraji, na pravém břehu řeky Labe, cca 3 kilometry od města Litoměřice, pod Radobýlem (399 m. n. m.)
Katastrální výměra obce je 2,33 km2. Počet obyvatel je 539 (k 1. 1. 2013), věkový průměr 41 let.





Historie

Obec byla poprvé zmiňována k roku 1319. (Je jmenován Pešek ze Skřekova, který prodává králi ves Čahostice (Žalhostice) za 200 kop grošů zapsaných na mýtu v Litoměřicích a Oustí.)
Když Karel IV. daroval v roce 1352 pozemky pod Radobýlem Litoměřicím k založení vinic, došlo při úpatí kopce k výstavbě kaple sv. Mikuláše, kolem níž pak vzniklo osídlení.
Městské vinice byly značně rozlehlé a táhly se východním a jižním svahem Radobýlu až k Labi. Ve třicetileté válce byl kostelík zbořen a sídlo s 28 domy zničeno a vypáleno. Roku 1672 byl kostelík litoměřickým děkanstvím znovu zřízen. U něj vznikla česká vesnice, která však podléhala postupné germanizaci.

Žalhostice, dříve nazývané Čaloslice, měly v l. polovině 19. století necelých 40 domů a asi 190 obyvatel. V té době byly již úplně německé. Na Labi pracoval vodní mlýn. Později do obce vstoupily dvě mimoúrovňově se křížící železniční tratě, mezi nimiž byla později vybudována krátká spojka. Na katastru obce vznikla dvě nádraží (dolní stanice nese název Velké Žernoseky).

Do roku 1900 počet domů vzrostl téměř na dvojnásobek a bydlelo v nich přes 500 výhradně německých obyvatel. S regulací řeky byl mlýn zrušen. Ve 30. letech 20. století se v Žalhosticích uživilo osm (!) hospod. Místní vinařství, ovocnářství a zelinářství se staly spolehlivými zdroji obživy zdejších lidí. Navíc vznikly pracovní příležitosti v čedičovém lomu na Radobýlu (podrcený kámen byl lanovkou přepravován na nádraží), v koželužně a v továrně na rybí konzervy.

Německá škola v obci vznikla v roce 1915 - školní budova pochází z roku 1916 (nyní tu sídlí obecní úřad). Česká dvoutřídka byla otevřena v roce 1919.


Žalhostice 1910



Žalhostice 1918



Zajímavosti:

V sídle má mohutný projev vrch Radobýl s odtěženou západní částí, jež odkrývá severojižní vulkanický profil s rozmanitě uspořádanými čedičovými sloupy. Tento jev je společně s existencí puklinové jeskyně v lomové stěně jedním z vůdčích motivů ochrany Radobýlu jako přírodní památky (4,9 ha).
Cílem je i ochrana teplomilných bylinných společenstev na těžbou neporušených zbytcích svahů kopce s výskytem stabilní populace divizny brunátné (Verbascum phoeniceum) a dalších zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

V bývalých vinicích nalezneme památný strom, jeřáb oskeruší, jehož velké jeřabiny mají hruštičkovitý tvar. Na vrcholu Radobýlu je vztyčen kříž; ten dnešní je již osmý v pořadí. Tradice křížů na Radobýlu vznikla už v roce 1622.


Jeřáb oskeruše